Co je a není asexualita?

Asexualita je pojem v moderní společnosti poměrně hojně užívaný, ne vždy však v tom správném významu. Točí se kolem něho velká řada mýtů a nejasností a jeho definice je komplikovaná. Co tedy asexualita ve skutečnosti znamená? A jak se projevuje?

Kdo je to asexuál?

Definice asexuality a její projevy

Asexualitu nelze jednoznačně definovat. Obecně bývá popisována jako absence sexuální touhy nebo absence sexuální přitažlivosti. Tyto dva faktory se mohou vyskytovat i současně, což je případ většiny asexuálů. Někteří disponují touhou, ne však přitažlivostí. To znamená, že sexuální uspokojení sice vyhledávají, to je ale čistě tělesné a nepojí se s žádnou konkrétní osobou.

Dopomůžou si k němu tedy buď člověkem, který pro ně v celém aktu nehraje žádnou významnou roli, nebo sami. Postoj k masturbaci se u jednotlivých asexuálů liší. Jedni ji praktikují z důvodu uvolnění napětí, jiní ji považují za zcela běžnou potřebu lidského těla, jako je potřeba jíst a pít. Řada asexuálů nemasturbuje vůbec.

Asexualita jako sexuální porucha

Odborníci se nedokážou shodnout, zda asexualitu klasifikovat jako sexuální orientaci nebo jako poruchu. Sami asexuálové upřednostňují zařazení mezi sexuální orientace, vědci se přiklání spíše k sexuální poruše. Stojí proti nim fakt, že asexualita nutně nemusí přinášet zdravotní ani mezilidské problémy a spousta asexuálů žije bezstarostným, spokojeným životem.

Na téma asexualita a zdraví byly za posledních 30 let provedeny četné studie. Ty ukázaly, že asexuálové jsou náchylnější k depresím, nízkému sebevědomí a výkyvům nálad více než sexuální jedinci, nejedná se však o žádná nepřiměřeně vysoká čísla.

Vztahy asexuálů

Ač asexuálové postrádají sexuální potřeby, ty citové se u nich projevovat mohou. Vyhledávají proto vztahy založené čistě na romantice bez přítomnosti sexu. Někteří pohlavní styk ve vztahu podstupují, ovšem pouze za účelem reprodukce nebo uspokojení partnera. Asexuálové mohou pociťovat i tělesnou přitažlivost, ta má ale čistě estetickou povahu. To znamená, že vzhled protějšku hodnotí asi jako obraz, bez jakéhokoliv sexuálního podtextu a úmyslů.

Romantická orientace

I u asexuálů rozlišujeme jejich orientaci podle toho, k jakému pohlaví ve vztazích tíhnou. V jejich případě však z pochopitelných důvodů nemluvíme o sexuální orientaci, nýbrž o orientaci romantické.

Heteroromantici jsou asexuálové vyhledávající pro romantické vztahy protějšky opačného pohlaví.

Homoromantici jsou asexuálové vyhledávající pro romantické vztahy protějšky stejného pohlaví. Jde zkrátka o gaye a lesby mezi asexuály.

Biromantici jsou asexuálové orientovaní na obě pohlaví. Pro romantické vztahy vyhledávají jak ženy, tak muže.

Aromantici jsou asexuálové, kteří nemají potřebu citového napojení a necítí romantickou přitažlivost. Nevyhledávají intimní vztahy na žádné rovině a doslova se nedokážou zamilovat.

„Gray-A“ neboli „gray asexuality“ je zvláštní skupinou stojící někde na pomezí. „Gray-A“ nejsou schopni sami sebe jednoznačně definovat a nacházejí se někde mezi romantikem a aromantikem a asexualitou a sexualitou.

Světové výzkumy o množství asexuálů v populaci

Alfred Kinsey
Asexualita je poměrně nový pojem. Důvodem není to, že by dříve neexistovala nebo že by se v posledních letech více rozšířila, pouze se o ní začalo častěji mluvit. Nicméně už v polovině 20. století americký psycholog a etolog Alfred Kinsey hovořil o jednotlivcích X, které definoval jako jedince s „žádným sociálně-sexuálním kontaktem či reakcí“.

Skupinu X lze tedy přirovnat k dnešním asexuálům. V knize Sexuální chování ženy (1953) se Kinsey zabýval zastoupením jedinců X v jednotlivých skupinách obyvatel. Zjistil, že:

• 14 – 19 % žen, které se nikdy nevdaly, se řadí ke skupině X.
• 1 – 3 % vdaných žen se řadí ke skupině X.
• 5 – 8 % dříve vdaných žen se řadí ke skupině X.
• 3 – 4 % mužů, kteří se nikdy neoženili, se řadí ke skupině X.
• 0 % ženatých mužů se řadí ke skupině X.
• 1 – 2 % dříve ženatých mužů se řadí ke skupině X.

Dle výsledků, ke kterým Alfred Kinsey došel, lze usuzovat, že v polovině minulého století nebyli lidé bez sexuálních kontaktů a potřeb žádnou velkou vzácností.

Asexualita ve 21. století

Ve 21. století se tématu sexuality aktivně věnuje kanadský psycholog Anthony Bogaert. Výsledek jeho studie z roku 2004 ukázal, že 1 % Britů nepociťuje vůči okolí žádnou sexuální přitažlivost. Upozorňuje ale, že je potřeba brát toto číslo s rezervou, neboť 30 % oslovených se jeho výzkumu odmítlo zúčastnit.

Lze logicky předpokládat, že šlo o jedince, kteří k tématu neměli co říct, tedy že šlo o jedince sex nevyhledávající a nepraktikující. Bogaert se proto domnívá, že procentuální zastoupení asexuálů v populaci je ve skutečnosti vyšší.

V roce 2015 Bogaert analýzu zopakoval a výsledek ukázal pokles poměru asexuálů na cca 0,4 %. Podobné závěry vychází i z dalších aktuálních výzkumů. Na základě toho lze asexualitu považovat za výjimečný fenomén, který se ve společnosti objevuje jen ojediněle.