Co je Detroit techno a kde se vzalo?

V 80. letech 20. století se začala tvorba detroitských DJs ubírat zcela jiným směrem. Experimentovali s avantgardní hudbou 70. let, míchali ji s evropským syntpopem, přidávali futuristické a sci-fi prvky, až vzniklo něco, co tu nikdy předtím nebylo.

Monotónní taneční muzika, která v 80. letech zcela pohltila detroitské kluby a brzy se vydala i do světa. Dostala název techno. Tehdy nikdo netušil, že začíná naprosto nová éra taneční muziky, za niž budeme za pár let vděčit právě detroitské klubové scéně.

Co je techno?

Techno řadíme do elektronické taneční hudby, známé též pod zkratkou EDM. Tento styl je charakteristický monotónním rytmem, v němž se střídají údery basového bubnu a hi-hat, a tempem pohybujícím se mezi 120 a 150 BPM (beats per minute = údery za minutu). Výsledkem je rychlá a jednotvárná hudba, která v posluchači vyvolává napětí a může ho přivádět až do jistého transu.

Elektronickou hudbu utvářejí elektronické nástroje, to platí i o technu. V jeho skladbách se proto hojně uplatňují bicí automaty, syntezátory, samplery, a také nahrávací softwary.

První experimenty a Belleville Three

Zrození techna se datuje do 80. let 20. století v Detroitu. První DJs mu dali vzniknout kombinováním evropského synthpopu s taneční novou vlnou a s prvky soulu, funku, diska a elektra. Přidávali také nejrůznější futuristické prvky, které se pro techno později staly charakteristickými, a posouvali tak taneční muziku do zcela nových dimenzí.

Mezi nejvýznamnější jména Detroit techna patří Eddie Fowlkes, Blake Baxter, James Pennington a především trojice Belleville Three. Její členové Juan Atkins, Kevin Saunderson a Derrick May jsou považováni za průkopníky techna. Spojoval je status začínajících umělců a vášeň k mixování muziky.

Inspiraci sbírali v noční rádiové show DJ, který si říkal The Electrifying Mojo. Hrál muziku Giorgia Morodera či skupin Kraftwerk, Yellow Magic Orchestra a Tangerine Dream. Především Kraftwerk měl na počátky techna obrovský vliv.

Juan Atkins

Nejvýraznější osobností Belleville Three je Juan Atkins, zvaný „The Originator“. Na jeho kariéře zanechalo výraznou stopu disko, když v něm vzbudilo první touhu mixovat. Již v roce 1980 spatřila světlo světa jeho skupina Cybotron. Její tvorbu Atkins popisoval slovem „techno“, mnozí ji ovšem dodnes považují spíše za elektro. Největším úspěchem Cybotronu se stala skladba Clear (1983).

V roce 1981 začal Atkins s dalšími DJs, včetně Derricka Maye, vystupovat na akcích pod názvem Deep Space Soundworks. Podařilo se jim dostat svou tvorbu do výše zmíněné oblíbené rádiové show. V uměleckém růstu jim pomáhaly také středoškolské kluby, které se na přelomu desetiletí těšily velké přízni.

Nakonec začal Atkins publikovat pod pseudonymem Model 500 a v roce 1985 založil vlastní nahrávací společnost Metroplex. Ve stejném roce vypustil nahrávku „No UFO’s“, která je veřejností vnímána jako naprostá techno prvotina.

Derrick May

Kevina Saundersona a Derricka Maye k technu nepřivedlo disko. Ti byli fascinováni naopak chicagskou scénou a celkově house muzikou. Proto také bývá Mayova první tvorba považována za kombinaci house a techna. Právě Derrick May dokázal detroitské techno zviditelnit. Zásluhy lze konkrétně připsat jeho skladbě „Strings of Life“ z roku 1987, po jejímž vydání se techno poprvé začalo profilovat v Evropě, především v Německu a ve Velké Británii.

V roce 1988 vydal Derrick May kompilaci techno skladeb s názvem „Techno! The New Dance Sound of Detroit“. Ta výrazně pomohla k ukotvení názvu „techno“ ve světě elektronické taneční muziky a k jeho rozšíření za oceán. Britové přesto techno stále považovali spíše za detroitskou verzi Chicago house.

Druhá vlna

První vlnu detroitského techna brzy vystřídala vlna druhá. S ní přišli i noví významní DJs, kteří utvářeli nové, unikátní tóny. Jmenovitě jde například o Kennyho Larkina, Stacey Pullena a skupiny Octave One a Underground Resistance. Na konci 80. letech se technu dařilo i v New Yorku.

Mezi tamější zástupce patří Frankie Bones nebo Joey Beltram. Regionální techno scény se dále nacházely v Orlandu a Chicagu, širšímu zájmu se tento žánr v USA netěšil. Někteří američtí umělci se rozhodli využít evropského úspěchu techna a na začátku 90. let odešli hrát do Berlína, nazývaného evropským hlavním městem techna.