Některé z českých podzemí mají strašidelnou pověst a krvavou minulost. Pojďme se podívat, kde se můžeme v naší zemi bát. Tak vzhůru dolů!
Znojemské podzemí vytvořili odsouzenci
V podzemí města Znojmo žádnou velkou záhadu nehledejte, ale zato v něm snadno zabloudíte, chodby totiž měří neuvěřitelných 27 km. Místy se klenou i ve čtyřech patrech nad sebou. Podzemí sloužilo jako nouzový úkryt pro obyvatele v případě války nebo katastrofy. Nalézaly se tu pasti na nepřátele, obranné systémy, pozorovatelny a propracovaný systém ventilace. Vzniklo ve 14. století a zasloužili se o něj veskrze odsouzenci. Těžkou práci vydržel každý z nich vždy jen několik týdnů. Dodnes nejsou známy všechny vstupy do znojemského podzemního labyrintu, Objevují se v domech a kanálech, zasypány nebo zazděny. Ani celková prozkoumaná rozloha není konečná. Podle legend vedou chodby dokonce až pod řeku Dyji. Nenašla se ani žádná přesná mapa, zřejmě aby se nedostala do ruky nepřátelům města. Po druhé světové válce vzhledem k následkům bombardování došlo k narušení systému odvodnění a město se na některých místech začalo doslova propadat, a v šedesátých letech bylo tedy celé podzemí zkoumáno a sanováno.
Pražské katakomby plné mumií
V katakombách pod kostelem Panny Marie Vítězné na Malé Straně, které byly vybudovány roku 1630 řádem bosých karmelitánů, kdysi odpočívalo více než tři stovky pochovaných jeptišek, mnichů i šlechticů. Díky průvanu a skutečnosti, že těla odpočívala v dřevěných rakvích na polštářích plných suchých pilin jejich těla přirozeně mumifikovala. Mnoho jich bylo v tak dobrém stavu, že věrně odrážely podobu zesnulého. Chodby, ale nejsou to jediné, co nás překvapí. V podzemí se nachází i krypta, dlouhá 67 metrů, která vznikla postupným spojením pohřebišť pro jeptišky, mnichy i obyčejné věřící. Mumie, které se dochovaly, byly uloženy do nových zinkových rakví. Vstup do podzemních katakomb je za oltářem za starodávnými dveřmi a veřejnost do něj nesmí, výjimečně se ovšem dá domluvit s řádovými sestrami. V budoucnu by měly být katakomby znovu zpřístupněny.
Straší v Jihlavě?
Pravděpodobně nejznámějším českým podzemím je to jihlavské, a to jen proto, že se tu nachází jedna neobyčejná chodba. Jednak světélkuje, a jednak se v ní údajně „cosi“ nepřirozeného děje. Vysvětlení světelného jevu je poměrně prosté, jedná se o luminiscenční nátěr a chodba jím byla opatřena zřejmě za druhé světové války, když v podzemí sídlil wehrmacht. Historici se ale nemohou shodnout, proč byla označena právě tato chodba. Nejedná se o logický nouzový východ pro případ výpadku elektřiny, není to chodba u vstupu, nejedná se o nějaký strategický uzel ve spleti chodeb. Je to prostě jen jedna z mnoha.
Určitou, byť trochu bláznivou, teorii, nabídl kdysi reportér Stanislav Motl. V podzemí přenocoval a zachytil tu na kameru stín jakési podivné postavy velmi znepokojivého vzhledu. „Najednou, nějaké neznámá síla mě přimrazí k zemi. Nejsem schopen udělat jediný krok. Proboha to přece není možné… No je to stín! A ten stín se hejbe! Tahle slova, která mi vyjdou z úst, zachytí kamera. Já teď opravdu vidím lidský stín. Je to vůbec člověk? Vysoká postava jakoby v dlouhé kápi. Má podivně hranatou hlavu.“ Takto popisuje své podivné setkání sám reportér. Jde jen o velký televizní podfuk? Snad…
Tajemná Malá Amerika
Mezi známá strašidelná podzemí se také řadí štoly v okolí lomů Malá a Velká Amerika v Českém krasu. V jedné ze štol se nachází malé jezírko a nad ním gong. Kdo prý do gongu třikrát udeří, toho živého už nenajdou. Děsivá úmrtí, po kterých prý zbývá jen krvavá skvrna na vodách jezírka, má mít na svědomí přízrak vojáka Hanse Hagena. Pravda bude, jako vždy, o něco prostší. To, že se v minulosti mnoho lidí ze štol už nevrátilo, má poměrně jednoduché a logické vysvětlení. Jsou plná nečekaných propastí, jezer, jako je to Hagenovo, dochází v nich k sesuvům a není vůbec těžké někam spadnout, zabloudit nebo být zavalen. A samotný Hans Hagen, jehož kostra s výstrojí se ve štolách dle některých zdrojů našla a dala vzniknout strašidelné legendě, zřejmě také existoval. Mělo by jít o zběha wehrmachtu, který se v komplexu ukryl a později zde zešílel, vydával zvuky, kroky a světla, která děsila trampy a náhodné návštěvníky štol. Že by však pocestné přímo vraždil, nebylo rozhodně nikdy prokázáno.
napsala: Tereza Meravá
foto: wikipedia, Jihlava.cz,